Autoři Příspěvky odMgr. Pavel Kropáček

Mgr. Pavel Kropáček

11 PŘÍSPĚVKY 0 KOMENTÁŘE
Advokátní kancelář Mgr. Pavel Kropáček provozuje online portál PravoProPodnikatele.cz. Specializujeme se na řešení právních situací online podnikatelů, provozovatelů eshopů a startupů. Sestavujeme smlouvy, obchodní podmínky a poskytujeme online právní poradenství.

1668

Viz: Infografika: Kontrola e-shopů 2.čtvrtletí 2015

Česká obchodní inspekce provádí pravidelné kontroly internetových obchodů a dohlíží nad dodržováním právních předpisů, zejména pak zákona o ochraně spotřebitele. Poslední vydaná tisková zpráva ČOI o kontrolách e-shopů uvádí, že více jak 86% provozovatelů internetových obchodů porušovalo právní předpisy.

Inspektoři ČOI provedli v období od 1. 4. 2015 do 30. 6. 2015 celkem 279 kontrol. Porušení právních předpisů bylo zjištěno v 242 případech. Jedná se o 86,7 % kontrolovaných subjektů.

Pokutu od České obchodní inspekce dostalo více jak 4 z 5 kontrolovaných e-shopů. Celková výše pokut se vyšplhala na částku 1 044 000,-Kč. Přestože inspektoři ČOI kontrolují e-shopy, u kterých mají předem podezření na porušení právních předpisů, počet porušení je stále velmi vysoký. Ústřední ředitel ČOI Mojmír Bezecný se vyjádřil, že výsledky kontrol e-shopů jen potvrzují nezbytnost neustálého monitorování českého prostředí e-commerce a dohlížení nad dodržováním právních předpisů.

Mezi nejčastější porušení patřilo:

  • Používání nekalých obchodních praktik.
  • Neposkytnutí řádných informací spotřebiteli (např. rozsah, podmínky a způsob reklamace).
  • Nesplnění formálních náležitostí při vyřizování reklamace.

Zákazníci, kteří nejsou spokojeni s nákupem v e-shopu se často obracejí na Českou obchodní inspekci s podnětem k prošetření. Pro provozovatele internetových obchodů je toto varovná zpráva, protože v druhém čtvrtletí vyhodnotila ČOI celkem 172 podnětů jako oprávněné.

Nový občanský zákoník je účinný již od roku 2014, avšak řada provozovatelů e-shopů dodnes nepřizpůsobila svoje obchodní podmínky. V rámci obchodních podmínek plní provozovatelé řadu informačních povinností vůči spotřebiteli a jejich kvalitním zpracováním posílí právní jistotu legálního provozu svého internetového obchodu.

1085

Eshop podnikání není pouze o marketingu a snaze zefektivňovat konverze. Právní jistota provozovatele v uzavíraných právních vztazích je významným faktorem pro výkonnost a stabilitu jakéhokoli podnikání.

Provozování eshopu je regulováno hned několika právními předpisy a zákonodárci kladou zvýšené nároky především na informační provinnosti provozovatelů internetových obchodů. Stále více eshopů tak hledá profesionální právní pomoc.

Provozovatelé eshopů chtějí dodržovat právní předpisy, a to nejen z hrozby pokut od České obchodní inspekce, ale také z důvodu zvýšení důvěryhodnosti u klientů.

Poskytnutí právně bezpečného nákupu je novým trendem eshopařů. Ti si stále častěji uvědomují, že nakupování v internetovém obchodě musí být pro zákazníka příjemné a nesmí vyvolávat sebemenší náznak pochybností o prodejci nebo obchodě samotném.

Na co by si měli provozovatelé internetových obchodů dávat pozor?

Základem pro provozovatele eshopů je mít v pořádku všeobecné obchodní podmínky. Nezáleží na tom, zda provozujete eshop s prodejem zboží či poskytujete služby. Můžete vlastnit např. inzertní bazar anebo mít stránku se zpoplatněným obsahem (tzv. membership sites).

Zjednodušeně řečeno, pokud provozujete webové stránky s placenou službou, obsahem nebo něco prodáváte, vždy musíte mít zveřejněné všeobecné obchodní podmínky.

Zpracování obchodních podmínek na míru lze z praxe jen doporučit. Na internetu existují vzory obchodních podmínek, mnohdy se však jedná o zastaralé verze (nereagují na nový občanský zákoník), či vzor nelze vhodně aplikovat na váš model obchodu.

Obchodní podmínky pro eshop sestavuje na míru advokátní kancelář Kropáček Legal provozující portál PravoProPodikatele.cz.

Samozřejmě samotné obchodní podmínky jsou pouze textem, prodejce se jimi musí především řídit.

Dále by si prodejci na internetu měli dávat pozor na licence používaných obrázků. Není legální jednoduše stáhnout obrázek z Googlu a používat ho v eshopu. Používejte buď obrázky vlastní, či takové, pro které máte vhodnou licenci.

Podobně to platí u textů, články jsou chráněny autorským právem. Rovněž to platí o obchodních podmínkách, na které se také aplikuje autorské právo.

Čeho se bojí eshopaři nejvíce?

Pokud budeme hovořit v režimu práva, pak je pro eshopaře jedním z největších strašáků Česká obchodní inspekce. Ta provádí pravidelné kontroly a v případě odhalení nesrovnalostí provozovatele pokutuje.

Dle posledních tiskových zpráv ČOI je pokutováno více jak 80% kontrolovaných eshopů. Tedy pouze 2 eshopy z 10 jsou provozovány legálně bez právních nedostatků.

Pravdou je, že inspektoři ČOI jsou poměrně vytíženi, a tak je řada vyšetřování prováděna na základě podnětů ze strany nespokojených zákazníků.

Podněty od zákazníků chodí často také na Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Prodejci by měli jednoznačně věnovat větší pozornost na odesílání emailových kampaní. Příjemci si totiž často stěžují, že se jedná o nevyžádané obchodní sdělení. Za spamování hrozí odesílateli od ÚOOÚ pokuty až do výše 10 milionů korun. K tomuto tématu doporučujeme článek Jak se vyvarovat porušení zákona při zasílání obchodních sdělení.

Provozovatelů eshopů je v ČR kolem 40.000, ne všichni se ale orientují v právní úpravě pro internetové podnikání. BusinessPRO Vám přináší tohoto miniprůvodce zaměřeného na podnikání a právo na internetu.

Kompletní informace najdete v rubrice Podnikání a právo a na webu PravoProPodnikatele.cz: desítky užitečných rad a tipů zdarma, odborné články a případové studie s tematikou podnikání a právo!

1. Začínáme podnikat (nejen) na internetu
2. Jak vytvořit eshop? Doména a to ostatní
3. Kvalitní všeobecné obchodní podmínky: základ úspěšného podnikání!
4. Na co dát pozor v dodavatelských smlouvách?
5. Kdy jsem správcem osobních údajů, a co to pro mě znamená?
6. Jak je to s nespokojenými zákazníky?
7. Eshop už nám funguje. A co když chci podnikání na internetu dále rozvíjet?


1) Začínáme podnikat na internetu

Živnostenské oprávnění je vždy nutné!

  • jako při každém jiném podnikání, je při provozování eshopu třeba disponovat živnostenským oprávněním
  • jedná se o živnost volnou, Velkoobchod a maloobchod podle přílohy č. 4 k živnostenskému zákonu
  • podmínkou pro provozování živnosti fyzickou osobou je dosažení věku 18 let, zletilost a bezúhonnost

Forma podnikání – OSVČ nebo společnost?

Jak samostatné podnikání, tak účast na obchodní korporaci (společnosti) má svá pozitiva, jakož i úskalí.

Podnikatel – fyzická osoba

za podnikatelské dluhy ručí vždy celým svým majetkem, a to i majetkem spadajícím do společného jmění manželů

+ může vést zjednodušené účetnictví a je zvýhodněn v daňové oblasti (daní pouze svůj příjem, může uplatnit nákladové paušály).

Společnost s ručením omezeným, která je jednoznačně nejužívanější formou obchodní korporace, a to nejen u internetového podnikání, naproti tomu

+ jednatelé ručí pouze omezeně a soukromý majetek společníků je nedotčen
+ má větší prestiž v očích zákazníků a obchodních partnerů
+ v současnosti lze založit s minimálními náklady (základní kapitál od 1 Kč)

zdaňuje se příjem společnosti a následně i podíl na zisku společníků
má řadu zákonných povinností nejen v daňové oblasti; případná pochybení jsou trestána přísněji než u fyzických osob

2) Jak vytvořit eshop? Doména a to ostatní

Mám registrovat novou doménu?

  • registrací domény se rozumí založení nové jedinečné webové adresy, na které se bude eshop nacházet
  • registrace domény je zpoplatněná a je prováděna zpravidla na období jednoho roku s možností prodloužení
  • převod zavedeného doménového jména (eshopu) není vůbec komplikovaný (tipy pro převod eshopu včetně domény)

Plánujete založit nový eshop? Výhody a nevýhody pronájmu či koupě hotového eshopu anebo sestavení eshopu na míru najdete v článku Výhody a nevýhody eshop řešení.

3) Kvalitní všeobecné obchodní podmínky: základ úspěšného podnikání!

K čemu mi jsou kvalitní všeobecné obchodní podmínky?

  • právní úprava provozování eshopu je velmi náročná v otázce údajů a informací, které musí provozovatel eshopu svým zákazníkům poskytnout v souvislosti s uzavřením smlouvy (a dokonce již před samotným uzavřením smlouvy) – ideální je začlenit tyto informace a údaje do obchodních podmínek a splnit tak poměrně jednoduše své zákonné povinnosti
  • v rámci obchodních podmínek vytvořených právním odborníkem lze maximálně chránit pozici provozovatele eshopu, aniž by byly porušeny práva zákazníka – spotřebitele, tedy nebudou Vám hrozit sankce za porušení spotřebitelského práva
  • kvalitní obchodní podmínky řeší celou škálu otázek, kromě jiného i autorskoprávní ochranu obsahu webových stránek, otázku ochrany osobních údajů atd. – poskytují komplexní právní ochranu provozovateli eshopu

Proč bych si měl nechat udělat individuální obchodní podmínky, a nepoužít veřejně dostupný vzor či automaticky generované obchodní podmínky? Vzory na internetu či tzv. automaticky generované obchodní podmínky nedosahují kvalit, jako obchodní podmínky připravené na míru. 

Obchodní podmínky jsou dostupné i od různých institucí, nebo je nabízí advokátní kanceláře. Porovnání těchto obchodní podmínek a uvedení výhod /nevýhod najdete ve speciálním článku Porovnáváme obchodní podmínky pro eshopy.

4) Na co dát pozor v dodavatelských smlouvách?

Jen kvalitní smlouvy s mými dodavateli mohou předejít mnoha netušeným problémům!

  • tzv. dodavatelské smlouvy mají svá mnohá specifika zohledňující fakt, mají upravit dlouhodobou spolupráci s Vašimi dodavateli, aby následné objednávky probíhaly hladce a mezi Vámi a Vaším dodavatelem panovala důvěra
  • promyšlenými dodavatelskými smlouvami můžete předejít mnoha rizikům, která jako provozovatel eshopu podstupujete – víte například, jaká Vám hrozí rizika, pokud Vám dodavatel dodá padělané zboží?
  • přípravě smluv s Vašimi dodavateli je nutné věnovat maximální pozornost

5) Kdy jsem správcem osobních údajů, a co to pro mě znamená?

Zasílání e-mailů s informacemi ohledně novinek v sortimentu stávajícím zákazníkům je lákavá možnost cílené reklamy zdarma. Víte ovšem, že v takovém případě se dostáváte do postavení správce osobních údajů s povinností registrace? Jak na registraci a se dozvíte článku Proč by eshopař neměl nezapomínat na registraci na ÚOOÚ.

Pokud budete využívat kontakty skutečně pouze pro dodání zboží, resp. služby, registrovat se nemusíte (přečtěte si také konkrétní výjimky z povinné registrace na ÚOOÚ).

Pokud dosud žádné zákazníky nemáte, možná Vás zaujaly databáze „ověřených“ kontaktů na prodej. Jejich využívání s sebou přináší rizika, na která upozorňujeme v článku Jak správně využívat databáze kontaktů.

Upozorňujeme, že zasílání obchodních sdělení se řídí zvláštním zákonem (zákon č. 480/2004 Sb.). Podle tohoto zákona musíte mimo jiné umožnit zákazníkům zasílání obchodních sdělení odmítnout, jinak se vystavujete riziku pokuty.

6) Jak je to s nespokojenými zákazníky?

Ani nejlepšímu eshopu se nevyhnou situace, kdy zákazník není se zbožím spokojen, a chce buď využít svého práva na odstoupení od smlouvy, nebo reklamovat vadu.

Obě tyto situace jsou zdrojem nejčastějších sporů mezi zákazníky a prodejci, které často ústí v podání podnětu na Českou obchodní inspekci.

Co dělat, abyste neporušili zákon, ale zároveň chránili svá práva?

Reklamacím se podrobně věnujeme v článcích:

Méně časté jsou reklamace služeb, avšak pokud jste poskytovatelem služeb nebo se o tuto problematiku zajímáte, je pro Vás určen speciální článek Jak a kdy lze reklamovat službu.

Snad ještě problematičtější než reklamace je právo zákazníka na odstoupení smlouvy do 14 dnů od převzetí zboží. Některé aspekty této problematiky jsou v následujících článcích.

7) Eshop už nám funguje. A co když chci podnikání na internetu dále rozvíjet?

Za zvážení stojí zavedení alternativních obchodních modelů, jako jsou dropshipping či přeposílání objednávek!

Oba výše zmíněné obchodní modely se od klasického prodeje prostřednictvím eshopu liší především tím, že provozovateli eshopu umožňují podnikat, resp. realizovat prodej:

  • bez skladových zásob
  • s minimálními náklady
  • s minimálním aktivním zapojením do procesu zpracování a vyřízení objednávky, včetně dodání zboží či poskytnutí služby.

Základním principem obou těchto druhů podnikání je navázání partnerství s dodavatelem zboží či služeb, který poté, co si zákazník vybere zboží či službu na Vašem eshopu, takto provedenou objednávku vyřídí.

Podobnost dropshippingu a přeposílání objednávek však výše uvedenými charakteristikami končí a dále se značně liší. Rozdíly mezi přeposíláním objednávek a dropshippingem, jakož i další informace o těchto obchodních metodách naleznete v článku Rozdíly v podnikání přes dropshipping a přeposílání objednávek.

Krádeže dat z webových stránek jsou častým jevem, kterému se ale jen těžko brání. S rozvojem e-commerce je tento problém ještě patrnější. Tržby v prostředí internetu se pohybují v řádech miliard. A je proto pochopitelné, že firmy i jednotlivci chtějí obsah svých webů chránit.

Obrázky i texty nelze libovolně stahovat a používat

Na internetu se lze často setkat se zcela nepravdivým názorem, že co je dostupné ke stažení na internetu, je zdarma k dispozici. Velké množství internetových podnikatelů i dalších provozovatelů webových stránek tento názor bohužel přejímá, a i nevědomky se tedy dopouští porušení majetkových i jiných práv oprávněného vlastníka. Pak jsou samozřejmě další, kteří si protiprávnost svého počínání uvědomují, a dopouští se tohoto jednání úmyslně.

V konečném důsledku ovšem nezáleží na tom, zda si je ten, kdo chráněný obsah bez svolení použije, vědom protiprávnosti tohoto jednání nebo ne (uplatní se princip „neznalost zákona neomlouvá“). Podstatné je, že nejen fotografie, ale i texty a jiná grafika přítomné na webové stránce, a webová stránka jako celek, spadají do definice autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona.

Provozovatelům e-shopu doporučujeme článek: Zveřejňujete v e-shopu fotografie? Pozor na licence!

Autorské dílo a jeho povaha

Autorské dílo je takové dílo, které jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě, a to včetně elektronické podoby. Jen autor má právo dílo užít, nepostoupí-li toto své právo třetí osobě (lze tak učinit např. licenční smlouvou); za užití se dle autorského zákona (§ 12) považuje mimo jiné i rozmnožování a rozšiřování díla. Do této definice zapadá jakýkoliv text, grafika nebo obrázky, které provozovatel e-shopu nechal vyhotovit, aby podpořil prodeje svého produktu.

Naopak za užití díla se dle autorského zákona nepovažuje užití autorského díla pro osobní potřebu, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, pokud autorský zákon neurčí jinak.

Jinými slovy: obrázky i texty je možné zkopírovat, pokud si je chcete později přečíst nebo prohlédnout, je ale zakázáno jejich další šíření a zveřejňování, bez ohledu na to, zda je úplatné či bezplatné.

Každý textový popisek, který je pro webovou stránku vytvořen, je autorským dílem. Stejně tak za každou produktovou fotografií je tvůrčí činnost fotografa a za každou grafikou je tvůrčí činnost grafika. Vždy se však musí posoudit „tvůrčí činnost autora“; pokud někdo pod vyobrazení fotoaparátu napíše popisek „Fotoaparát“, o autorské dílo se pochopitelně nejedná. Pokud by se však jednalo o článek popisující vlastnosti, výhody a nevýhody daného fotoaparátu, spadá takový článek pod autorskoprávní ochranu.

Ochrana práv autora

Jak je zřetelné z předchozích řádků, každá fotografie na webové stránce má svého vlastníka a podléhá autorskému právu. Lze se ale proti neoprávněnému použití účinně bránit?

Rozhodně ano. Nároky vyplývající z porušení autorských práv jsou uvedeny v § 40 autorského zákona. Autor může (i soudní cestou) po neoprávněném uživateli díla požadovat především odstranění následků (např. ve formě stažení fotografie z webových stránek), a v odůvodněných případech i přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, a to v podobě omluvy nebo finančního zadostiučinění. Zadostiučinění v penězích se uplatní zejména v případech opakovaného vědomého porušování autorských práv stejnou osobou, případně porušování autorských práv ve větším rozsahu.

Tím ale odpovědnost neoprávněného uživatele nekončí. Autor, který u soudu uspěl a bylo mu přiznáno výše uvedené, má stále právo na náhradu škody a ušlého zisku a na vydání bezdůvodného obohacení, které může vůči neoprávněnému uživateli uplatnit. Bezdůvodného obohacení, které může být požadováno, odpovídá dvojnásobku obvyklé ceny za licenci k neoprávněně užitému dílu.

Použití neoprávněně zkopírovaných textů, fotografií či grafiky na webových stránkách tedy může neoprávněnému uživateli způsobit velké problémy a značně se prodražit.

Oprávněné použití cizího autorského díla

Není ale pravdou, že by použití cizího autorského díla bylo naprosto nemožné a zakázané. Chcete-li použít cizí fotografii, text, grafiku nebo cokoliv, co by spadalo do široké definice díla podle autorského zákona, lze o to autora jednoduše požádat. Autor může s dalším použitím svého díla souhlasit a uvolnit vám tak cestu k použití jeho díla.

Pokud nebude získán autorův souhlas, je možné, jak již bylo zmíněno výše, používat dílo výlučně pro osobní potřebu nebo na základě některé z tzv. zákonných licencí, jejichž rozsah je však značně omezený.

Nejen autorské právo chrání oprávněného uživatele díla

Dílo ovšem nemusí podléhat pouze autorskoprávní ochraně; může být chráněno i na základě § 2976 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, jako ochrana proti nekalé soutěži. A tato ochrana má svůj smysl především v e-commerce.

Nekalosoutěžní jednání musí naplňovat následující tři znaky:

  • jde o jednání v rámci hospodářské soutěže (např. neoprávněný uživatel je provozovatelem e-shopu, na který zkopíruje texty a grafiku jiného e-shopu), které je
  • v rozporu s dobrými mravy soutěže (to porušování autorského zákona dozajista je), a
  • je způsobilé přivodit újmu spotřebitelům nebo jiným soutěžitelům.

Neoprávněný uživatel takových článků nebo fotografií, které vystaví na svém e-shopu, bude zcela jistě porušovat dobré mravy v hospodářském styku a fakt, že nebude muset databázi obsahu vlastních webových stránek vybudovat sám, znevýhodňuje konkurenci, od níž tuto databázi okopíruje.

V rámci ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání může být na neoprávněném uživateli požadováno, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále je po něm možno požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

Při uplatňování jakéhokoliv z výše uvedených nároků nese povinnost tvrzení i dokazování oprávněný vlastník autorského díla. Ten tedy musí prokázat svá práva k dílu, což je možné například fotografiemi a grafikou v originálním rozlišení. Pokud je požadována náhrada škody nebo jiný finanční nárok, musí být i tento nárok náležitě zdůvodněn a prokázán.

8456

Závažným problémem, jenž se hojně vyskytuje v obchodní praxi (nejen) na území České republiky, je prodej padělaného zboží. Padělaným zbožím se pro účely tohoto článku rozumí zejména zboží, na němž je bez souhlasu vlastníka ochranné známky užita ochranná známka, ale rovněž i jiné zboží, které je předmětem porušování práva duševního vlastnictví.

Mezi tato práva duševního vlastnictví pak řadíme právě ochranné známky, patenty, průmyslové vzory autorské právo (včetně práv souvisejících s autorským právem), zeměpisné označení, užitný vzor atd.

Nejčastěji je však možné se v obchodní praxi setkat právě s porušením práva k ochranné známce. Výroba, nabízení a prodej padělků má však kromě zákonů na ochranu duševního vlastnictví porušuje i další právní předpisy, zejména zákon o ochraně spotřebitele.

Problematika padělání zboží obecně

Padělání zboží, jeho prodej a zaplavování trhu padělaným zbožím se staly výnosným byznysem, jenž však deformuje trh a v jehož důsledku vznikají výrobcům originálů miliardové ztráty. Jedná se však o závažnou problematiku nejen v českém prostředí, ale o problematiku celoevropskou, o čemž svědčí i snaha orgánů Evropské unie zavést účinné prostředky bránící rozvoji tohoto nekalého byznysu.

Do hledáčku padělatelů zboží a prodejců takového zboží se nejčastěji dostávají výrobci, jejichž ochranná známka je dostatečně výrazná a známá, či výrobci, jejichž zboží obsahuje charakteristické znaky a je na první pohled přiřaditelné k určitému známému výrobci.

V rámci vývoje schopností padělatelů zboží je možno vysledovat, že se padělky stávají čím dál propracovanějšími a obtížně rozeznatelnými od originálů. Posun rovněž nastal ve způsobu prodeje padělaného zboží. Ačkoliv je možné se samozřejmě i nadále setkávat s padělaným zbožím na tržnicích (dnes už prakticky nikdo neočekává, že na tržišti zakoupené sportovní boty označené jako Adidos apod. jsou originálními produkty), vyskytuje se padělané zboží i v kamenných obchodech a s rozvojem internetového obchodování se padělané zboží vyskytuje i v nabídce e-shopů.

Mezinárodní, unijní a vnitrostátní právní úprava se pak ve své komplexnosti a provázanosti snaží stanovit a zaručit práva duševního vlastnictví, jejich vymahatelnost různými právními prostředky civilněprávní, trestněprávní i správněprávní povahy, rovněž předcházet porušování práv duševního vlastnictví a samozřejmě i stanovit sankce za porušení práv duševního vlastnictví. Právní ochrana práv duševního vlastnictví představuje nástroj ochrany hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí na trhu, když jejich narušení se negativně projevuje jak ve vztahu k podnikatelům, tak ve vztahu ke spotřebitelům a státu.

Boj proti padělanému zboží v ČR

Právní rámec boje proti padělanému zboží představují v České republice (kromě mezinárodních smluv) především zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů (v literatuře a praxi známý pod názvem „protipirátský zákon“ – pojem takto používán i dále v tomto článku), zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví, zákony upravující konkrétní práva duševního vlastnictví (např. zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách), dále je možno přiřadit i zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a v neposlední řadě i zákon 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Důležitým předpisem, jenž je unijního původu a který bezprostředně platí na území všech členských států Evropské unie od 1. 1. 2014, je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále jen „nařízení“).

Nejprve se na prodej padělků podíváme optikou zákona o ochraně spotřebitele, který je v souvislosti s prodejem padělků v praxi využíván nesrovnatelně častěji než např. trestní postih za trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu podle trestního zákoníku.

Prodej padělků z hlediska ochrany spotřebitele

Podle zákona o ochraně spotřebitele se nabízení nebo prodej výrobků nebo služeb porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i skladování takových výrobků za účelem jejich nabízení nebo prodeje, a dále neoprávněné užívání ochranné známky v obchodním styku, považuje za klamavou obchodní praktiku.

Klamavá obchodní praktika dle zákona o ochraně spotřebitele spadá pod obecnou kategorii „nekalá obchodní praktika“, když užívání nekalých obchodních praktik se při nabízení nebo prodeji výrobků a při nabízení nebo poskytování služeb zakazuje. Za zakázaný se tak považuje nejen samotný prodej zboží, které porušuje práva duševního vlastnictví, ale i nabízení takového zboží (př. prezentace na webových stránkách e-shopu) a dokonce i jeho pouhé skladování za účelem jeho nabízení či prodeje.

Jako příklad z praxe lze uvést e-shop zabývající se prodejem sportovních potřeb. Na webových stránkách tohoto e-shopu jsou prezentovány sportovní brýle nejmenované světoznámé značky, např. XX. Provozovatel e-shopu odebírá brýle od asijského výrobce a dle vlastních slov ví, že tento výrobce není oprávněn užívat na svých výrobcích právě předmětné označení. Prezentace je vytvořena tak, že nadpis, či lépe řečeno označení produktu na webových stránkách zní „SPORTOVNÍ BRÝLE“, aniž by byla uvedena značka. V popisu produktu jsou uvedeny pouze údaje o barevných variantách a propustnosti UV záření, nikde zmínka o značce brýlí. Brýle však jsou nafoceny v několika pozicích a na většině z nich (včetně úvodní fotografie) je čitelná právě značka vyobrazená na nožičkách brýlí.

Nepochybně tak byl porušen zákaz užívání nekalých obchodních praktik. Byl by však provozovatel e-shopu odpovědný za toto porušení zákona o ochraně spotřebitele i v případě, že by v popisu produktu zdůraznil, že se jedná o imitaci, označení produktu by znělo „SPORTOVNÍ BRÝLE – IMITACE XX“? A co kdyby označení brýlí znělo „SPORTOVNÍ BRÝLE“, v popisu produktu by byla opět jen zmínka o barevných provedeních a propustnosti UV a brýle byly nafoceny pouze z čelního pohledu, tedy s nečitelným označením na nožičkách?

Ačkoliv účelem zákona o ochraně spotřebitele je především zajistit, aby se spotřebitelem byl veden férový obchod a spotřebitel nebyl obchodníkem klamán, ustanovení § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, které za klamavou (tudíž nekalou) obchodní praktiku považuje nabízení, prodej a skladování za účelem nabízení či prodeje zboží, které porušuje práva duševního vlastnictví, je při své současné formulaci nutno vykládat doslovně a mít přitom na paměti, že jeho účelem není jen ochrana spotřebitele, ale rovněž i ochrana zdravě konkurenčního tržního prostředí, zahrnující ochranu duševního vlastnictví. S tímto vědomím se tak kloním k názoru, že i dvě výše uvedené modifikace našeho příkladu představují porušení zákona o ochraně spotřebitele. Dozor nad dodržování zákona o ochraně spotřebitele, respektive nad dodržováním povinností tímto zákonem stanovených provádí obecně Česká obchodní inspekce (kromě určitých výjimek). Vedle tohoto orgánu však provádí dozor nad dodržováním zákazu nabízení, prodeje a skladování za účelem nabízení či prodeje zboží porušujícího práva z duševního vlastnictví dle zákona o ochraně spotřebitele i celní úřady, které jsou oprávněny takové zboží zajistit a následně rozhodnout o jeho propadnutí nebo zabrání. Porušením tohoto zákazu může být spáchán správní delikt, za nějž může být uložena pokuta až do výše 5 000 000 Kč.

Prodej padělků z hlediska ochrany práv duševního vlastnictví

Důležitým nástrojem preventivní povahy je zapojení celních orgánů a umožnění těmto orgánům přijímat účinná opatření již ve chvíli, kdy zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví podléhá nebo by mělo podléhat na celním území Evropské unie celnímu dohledu nebo celní kontrole. Přijetí takových opatření umožňuje právě výše zmíněné nařízení, v ČR pak toto nařízení doplňuje protipirátský zákon. Opatření dle tohoto nařízení je možno přijmout zejména v případech, kdy je v celním prohlášení podezřelé zboží navrženo k propuštění do volného oběhu, k vývozu nebo zpětnému vývozu, dále tehdy, pokud podezřelé zboží vstupuje na celní území Evropské unie či jej opouští, a rovněž tehdy, pokud je podezřelé zboží umístěno do režimu s podmíněným osvobozením od cla nebo do svobodného pásma nebo svobodného skladu. Opatření dle tohoto nařízení však nemohou být uplatněna na zboží neobchodní povahy v osobních zavazadlech cestujících.

Zbožím podezřelým z porušení práva duševního vlastnictví je dle nařízení zboží, u kterého existují dostatečné náznaky, že v členském státě Evropské unie, ve kterém se zboží nachází, představuje zboží, které je předmětem činu porušujícího právo duševního vlastnictví v daném členském státě. Dále jím jsou i zařízení, výrobky nebo součástky, jež jsou primárně navrženy, vyráběny nebo přizpůsobeny především pro to, aby umožnily nebo usnadnily obcházení jakékoliv technologie, zařízení nebo součástky, které při své obvyklé funkci zamezují nebo omezují úkony ve vztahu k dílům, ke kterým nebylo uděleno svolení držitele jakéhokoliv autorského práva nebo práva s ním souvisejícího, a jež souvisejí s některým z činů porušujících v daném členském státě tato práva, a i jakákoliv forma či matrice, která je zvláště určena nebo přizpůsobena pro výrobu zboží, jež představuje porušení práva duševního vlastnictví, pokud tato forma nebo matrice souvisejí s některým z činů porušujících v daném členském státě právo duševního vlastnictví.

Nařízení se tedy snaží o jakousi dvojitou prevenci, když podezřelým zbožím, proti němuž mohou být přijata opatření dle nařízení, jsou vlastně i nástroje umožňující výrobu padělaného zboží a k takové výrobě jsou také určeny. Dlužno dodat, že například v oblasti ochranných známek je porušením práva k ochranné známce právě již dovoz nebo vývoz výrobku pod označením shodným s ochrannou známkou, je-li tento výrobek shodný s výrobkem, pro který je ochranná známka zapsána, dále pod označením, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobku označeného ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou, a pod označením shodným s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobek, který sice není podobný tomu, pro který je ochranná známka zapsána, avšak, jde o ochrannou známku, která má dobré jméno v České republice, a jeho užívání by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Samozřejmě podmínkou k tomu, aby takové jednání bylo možno považovat za porušení práva k ochranné známce, muselo by k němu dojít bez souhlasu vlastníka ochranné známky.

Nařízení pak obsahuje i specifické definice „padělku“ a „nedovolené napodobeniny“. Padělkem se pro účely nařízení rozumí zboží, které je předmětem činu porušujícího práva k ochranné známce v členském státě, kde se zboží nachází, a nese neoprávněně značku, která je totožná s ochrannou známkou platně zapsanou pro stejný druh zboží nebo která nemůže být ve svých podstatných znacích odlišena, dále i zboží, které je předmětem činu porušujícího práva k zeměpisnému označení v členském státě, v němž se nachází, a je označené nebo popsané názvem nebo výrazem chráněným ve vztahu k danému zeměpisnému označení, a rovněž se padělkem rozumí i jakýkoliv obal, etiketa, nálepka, leták, návod k použití, doklad o záruce nebo jiná podobná věc předkládaná samostatně, která je předmětem činu porušujícího ochrannou známku nebo zeměpisné označení a která obsahuje značku, název nebo výraz totožný s platně zapsanou ochrannou známkou nebo chráněným zeměpisným označením nebo která nemůže být ve svých podstatných znacích odlišena od této ochranné známky nebo zeměpisného označení a jež může být použita pro stejný druh zboží, jako je ten, pro nějž byly ochranná známka nebo zeměpisné označení zapsány. Nedovolenou napodobeninou je pak zboží, které je v členském státě, v němž se zboží nachází, předmětem činu porušujícího autorské právo nebo právo s ním související nebo (průmyslový) vzor a které představuje nebo obsahuje kopie pořízené bez souhlasu držitele autorského práva nebo práva s ním souvisejícího nebo (průmyslového) vzoru, nebo bez souhlasu osoby oprávněné tímto držitelem v zemi výroby.

Dle tohoto nařízení mohou celní orgány v případě, že identifikují zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, pozastavit propuštění tohoto zboží nebo je mohou zadržet. Celní orgány pak oznámí do jednoho pracovního dne od pozastavení propuštění zboží nebo od zadržení zboží tuto skutečnost deklarantovi nebo držiteli zboží. Celní orgány oznámí tuto skutečnost rovněž osobám nebo subjektům oprávněným podat tzv. žádost týkající se údajného porušení práv duševního vlastnictví, a to téhož dne, nebo bezodkladně poté, co byla tato skutečnost oznámena deklarantovi či držiteli zboží. Nařízení rovněž počítá s tím, že držitel práva duševního vlastnictví podá tzv. žádost týkající se údajného porušení práv duševního vlastnictví ještě před tím, než bude pozastaveno propuštění zboží nebo zadrženo zboží. Tato žádost tak může být preventivního charakteru a bude používána v případě, kdy se držitel práva duševního vlastnictví domnívá, že do celního území Evropské unie je zasíláno či bude zasláno zboží porušující jeho právo duševního vlastnictví. Žádost se podává na zvláštním formuláři a o jejím schválení rozhoduje v České republice Celní úřad pro Královéhradecký kraj (dle protipirátského zákona je totiž právě tento celní úřad tzv. určeným celním úřadem ve smyslu nařízení). Subjekt, jenž podal žádost ke schválení, se po vydání rozhodnutí stává držitelem rozhodnutí.

Pokud je taková žádost schválena a dojde-li k pozastavení propuštění zboží či k jeho zadržení (ať už před tím, než byla tato žádost podána a k podání žádosti došlo právě na základě oznámení celním úřadem, že bylo pozastaveno propuštění zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví daného subjektu či k jeho zadržení, nebo právě až na základě žádosti podané v podstatě preventivně), má držitel rozhodnutí právo na to, aby mu celní orgány sdělily (za podmínky, že jim jsou tyto údaje známy) jména a adresy příjemce, odesílatele, deklaranta nebo držitele zboží, jehož propuštění bylo pozastaveno či které bylo zadrženo, a rovněž i celní režim, původ, místo, odkud bylo dovezeno, a místo určení tohoto zboží.

Celní orgány pak umožní držiteli rozhodnutí a deklarantovi zboží nebo držiteli zboží, aby zkontrolovali zboží, jehož propuštění bylo pozastaveno nebo které bylo zadrženo. Celní orgány mohou odebrat reprezentativní vzorky zboží a tyto vzorky mohou předat nebo zaslat držiteli rozhodnutí, pokud o to požádá, a to výhradně za účelem analýzy a pro usnadnění dalšího postupu. Držitel rozhodnutí vrátí tyto vzorky po provedení analýzy celním orgánům. Veškeré informace, které takto držitel rozhodnutí získá (tedy včetně výsledků technické analýzy provedené na odebraných vzorcích zboží), pak může držitel rozhodnutí použít v rámci civilního soudního řízení o tom, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, dále v souvislosti s vyšetřováním trestných činů týkajících se porušení práva duševního vlastnictví, které vedou příslušné orgány toho členského státu, v němž se zboží nachází, rovněž i k zahájení trestního řízení a k uplatnění nároků na náhradu škody vůči porušovateli práva duševního vlastnictví nebo jiným osobám v rámci takového řízení, či k dosažení dohody s deklarantem nebo držitelem zboží o tom, že zboží může být zničeno.

Zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví může být pod celní kontrolou zničeno, a to aniž by bylo rozhodnuto o tom, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví podle právních předpisů státu, ve kterém se toto zboží nachází. K tomu však může dojít pouze za splnění obou následujících podmínek:

  • držitel rozhodnutí celním orgánům písemně potvrdí do 10 pracovních dní (v případě zboží podléhajícího rychlé zkáze do 3 pracovních dní) od oznámení o pozastavení propuštění zboží nebo jeho zadržení, že podle jeho názoru došlo k porušení práva duševního vlastnictví a že souhlasí se zničením zboží;
  • deklarant či držitel zboží celním orgánům písemně potvrdí (ve stejné lhůtě jako v předchozí větě) svůj souhlas se zničením zboží.

Zároveň platí, že celní orgány mohou mít za to, že deklarant nebo držitel zboží potvrdil svůj souhlas se zničením zboží, pokud zůstal nečinný – tedy pokud ani nepotvrdil svůj souhlas a zároveň neoznámil svůj nesouhlas. Toto ustanovení reaguje na praxi, kdy se deklarant či držitel zboží k tomuto zboží „nehlásí“. Celní orgány by tak měly mít i tuto podmínku za splněnou, i pokud deklarant či držitel zboží odmítá s celním orgánem komunikovat. Jestliže deklarant či držitel zboží vyjádřil svůj nesouhlas se zničením podezřelého zboží, je pak na držiteli rozhodnutí, aby zahájil řízení o tom, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví a tuto skutečnost oznámil celním orgánům.

Nebude-li takové řízení zahájeno (jinak řečeno neoznámí-li držitel rozhodnutí, že takové řízení bylo zahájeno), celní orgány podezřelé zboží propustí. Celní orgány propustí podezřelé zboží či ukončí jeho zadržení i v případě, že jim bylo oznámeno zahájení řízení o tom, zda došlo k porušení práva duševního vlastnictví, deklarant či držitel zboží požádal celní orgány, aby zboží propustily či ukončily jeho zadržení ještě před skončením takového řízení, a zároveň složil jistotu dostatečně vysokou, aby chránila práva držitele rozhodnutí, orgán příslušný k určení, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, nenařídil předběžné opatření a byly splněny všechny celní formality.

Právně doporučené postupy a rozbor problematiky poskytla advokátní kancelář.

Vzhledem k členství České republiky v Evropské unii je pro české podnikatele obchodování s ostatními členskými státy EU zjednodušené. Oproti obchodování s ostatními státy světa je do jisté míry specifické a vychází z řady základních principů, na které se v tomto článku zaměříme.

Vnitřní trh

Ekonomický prostor, který je tvořen územím všech členských států EU, označuje Smlouva o fungování Evropské unie jako vnitřní trh.

Základem vnitřního trhu Evropské unie jsou čtyři principy, které v tomto prostoru platí. Jedná se o volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu; tyto jsou často označované jako 4 základní svobody.

Cílem vytvoření vnitřního trhu bylo vedle poskytnutí výhod občanům a podnikatelům z členských států EU, také zvýšení ekonomického růstu, životní úrovně a posílení postavení Evropy na mezinárodním poli. Jen ekonomicky úžeji propojená Evropa totiž může konkurovat silným ekonomikám USA nebo třeba sílící Číny.

Od svého založení v roce 1993 přinesl vnitřní trh vytvoření nových pracovních míst, přijatelnější ceny pro spotřebitele a umožnil podnikům i občanům široký výběr zboží a služeb.

Základní svobody a jejich význam

Základním předpokladem pro fungování vnitřního trhu EU je volný pohyb zboží. Cílem ustanovení o volném pohybu zboží je zajištění nárůstu vzájemné obchodní výměny mezi členskými státy. K takovému nárůstu došlo již odstraněním tzv. tarifních překážek, tedy cel a kvantitativních omezení a opatření s jim rovnocenným účinkem a zavedením společného celního sazebníku vůči nečlenským státům; tedy vznikem celní unie. Situace, kdy mezi členskými státy EU není uplatňováno clo, znamená samozřejmě posílení postavení podnikatelů z členských států při obchodování v rámci Unie. Vzhledem k tomu, že zboží nezatížené clem je v zásadě levnější než zboží clem zatížené, vede takové opatření k tomu, že dovoz z nečlenských států EU je do jisté míry nahrazován dovozem ze států členských.

I po zavedení celní unie však přetrvávaly rozdílné kvalitativní požadavky na některé výrobky v jednotlivých členských státech Unie, tzv. kvalitativní omezení. Tedy situace, kdy jednotlivé státy například z důvodů ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí či ochrany tuzemských producentů vyžadovaly naplnění kritérií rozličné úrovně pro uvedení zboží na jejich tuzemský trh. Tuto nejednotnost požadavků na kvalitu výrobků ze strany jednotlivých členských států bylo samozřejmě třeba překlenout. Pro řešení tohoto problému se vytvořily v zásadě dvě cesty – cesta harmonizace a cesta vzájemného uznávání.

V případě harmonizace se členské státy EU dohodnou na kompromisním znění požadavků na jednotlivé výrobky a takové společné požadavky platí pak ve všech členských státech. Harmonizací je zaručen volný pohyb výrobků po vnitřním trhu, stejně jako vysoká míra ochrany. Harmonizované jsou například technické požadavky na automobily či elektroniku. Předstupněm harmonizace úplné je harmonizace částečná, která na evropské úrovni sjednocuje pouze některé aspekty výrobku. Nalezení kompromisního znění požadavků však nebývá jednoduché, proto se vedle sjednocování požadavků pomocí harmonizace používá také princip vzájemného uznávání, který se tedy použije pro výrobky, které nejsou na unijní úrovní harmonizovány. Základem tohoto principu je určitá míra důvěry mezi členskými státy. Ty uznávají, že je-li zboží dobré pro spotřebitele jednoho členského státu (tj. odpovídá požadavkům státu původu), je dobré i pro spotřebitele z ostatních členských států. I v ostatních členských státech musí být tedy umožněn prodej takového zboží.

Pokud chce tedy podnikatel exportovat zboží, které splňuje požadavky českého právního řádu pro uvedení na trh v ČR, do kteréhokoliv jiného členského státu EU, nemusí se již obávat žádných dalších omezení, respektive přísnějších požadavků na kvalitu. Zboží, které splní požadavky pro uvedení na trh v jednom členském státě, nemusí již prokazovat svou kvalitu v případě uvedení na trh v jiném členském státě. Z principu vzájemného uznávání však existují také výjimky. Státy mohou v jednotlivých případech omezit volný pohyb výrobků na základě svých oprávněných zájmů; za ty lze považovat např. ochranu spotřebitele, zdraví, životního prostředí nebo kultury. Stát uplatňující takovou výjimku z volného pohybu zboží však musí prokázat, že použitá opatření jsou nezbytná, a že omezují volný pohyb zboží v co nejnižší míře.

Dalším principem vnitřního trhu EU je volný pohyb služeb, tedy poskytování služeb přes hranice ze strany podnikatele, který není usazený ve státě, ve kterém služby poskytuje. Služby překračující hranice členských států mají následující právní výhodu – jejich poskytovatel není podroben předpisům platným pro tamní podnikání. Z tohoto důvodu je však poskytování služeb přes hranice členských států omezeno časově. Existuje navíc předpoklad, že taková služba bude v jiném členském státě poskytována pouze příležitostně, a že profesní základnu bude mít podnikatel ve státě, ve kterém je usazen. V případě, že si podnikatel, který poskytuje služby v jiném členském státě, než ve kterém je usazen, vytvoří v takovém státě profesní základnu, může na něm hostitelský stát požadovat, aby se usadil, a aby splnil podmínky platné pro tamní podnikatele.

Volný pohyb osob a volný pohyb kapitálu jsou třetí a čtvrtou základní svobodou vnitřního trhu, pro obchodování v rámci EU má význam především právo usazování spadající pod volný pohyb osob, tedy svoboda podnikatelů usadit se v jiném členském státě za účelem podnikání nebo v takovém státě zřizovat a řídit podnik.  Významný je i požadavek na zabezpečení přeshraničních plateb a transferů kapitálu všeho druhu v rámci EU.

Jak tedy nejlépe postupovat v případě přeshraničního obchodování v rámci EU?

Pokud vyvážíte výrobky do jiného členského státu EU, nebo naopak výrobky z těchto států dovážíte, je si tedy třeba uvědomit následující:

  • V případě, že jsou požadavky na konkrétní výrobek harmonizovány v rámci EU, je třeba tyto sjednocené požadavky splňovat. Tím je pak zajištěn volný pohyb výrobku v rámci celého území Unie.
  • Pokud výrobek harmonizován na úrovni Unie není, ale je v ČR vyroben nebo uveden na trh v souladu s českými právními předpisy, platí pro něj princip vzájemného uznávání a jeho volnému pohybu na unijním trhu může být bráněno pouze výjimečně – uplatněním tzv. oprávněných zájmů.
  • Výjimečně může nastat situace, kdy požadavky na výrobek nejsou stanoveny v žádném národním předpise státu, kde je vyroben nebo uveden na trh (tedy kdy např. český právní řád požadavky na takový výrobek neupravuje). V takovém případě platí obecně zásada, že výrobek musí být bezpečný a to podle směrnice o bezpečnosti výrobků (směrnice č. 2001/95/ES). Pokud jsou splněny požadavky této směrnice, má pak výrobek zajištěn volný pohyb podle principu vzájemného uznávání.

Pozor na DPH

Daň z přidané hodnoty funguje obecně na principu daně na vstupu a daně na výstupu.

Pokud tedy podnikatel, který je plátcem DPH, prodá zboží či službu, uskuteční tím zdanitelné plnění a je povinen odvést DPH na výstupu. Takový podnikatel má naopak z nakoupeného zboží nebo služby naopak v zásadě vždy nárok na odpočet daně na vstupu. Celková daňová povinnost takového podnikatele je pak stanovena jako rozdíl mezi daní na výstupu a daní na vstupu.

Při přeshraničním obchodování v rámci EU ale funguje často tzv. princip samovyměření daně. Ten spočívá v tom, že daň na výstupu odvede a zaplatí příjemce zboží nebo služby, tedy nikoliv dodavatel.

V případě dovozu do ČR z jiného členského státu EU neuplatní tedy cizí plátce svou DPH, ale český podnikatel uplatní DPH na výstupu s českou sazbou a současně si uplatní nárok na odpočet na vstupu. Celkový dopad na standardního českého podnikatele je však z hlediska DPH nulový, samovyměření i nárok na odpočet se uplatňuje v jednom daňovém přiznání.

V případě vývozu z ČR pak český podnikatel na výstupu DPH neuplatňuje a příjemce si daň sám vyměří („samovyměří“).

Co se týče používání principu samovyměření, tak ten se použije u převážné většiny zboží pořízeného z jiného členského státu EU, ale také u některých vyjmenovaných služeb poskytovaných přeshraničně. Mezi takové služby patří například služby telekomunikační, finanční či poradenské.

Další právně doporučené postupy pro podnikatele najdete na webu PravoProPodnikatele.cz provozovaném advokátní kanceláří.

V tomto pokračování se zaměřujeme na specifika obchodních podmínek pro velkoobchodní prodej, zejména na jejich odlišnosti oproti obchodním podmínkám pro maloobchod.

Co je to velkoobchod?

Provozovatelé e-shopu, kteří prodávají zboží či poskytují služby nejen spotřebitelům (tj. běžný maloobchodní e-shop), ale i jiným podnikatelům, využívají velkoobchodní model prodeje. Ten se označuje též jako „nákup na IČ“, což však není úplně přesné. I podnikatel, který do objednávky uvede své identifikační číslo, totiž může při nákupu zboží pro svou osobní potřebu vystupovat v pozici spotřebitele. Více o této problematice najdete na stránce Obchodní podmínky pro velkoobchod.

Vzhledem k tomu, že právo předpokládá, že podnikatel je „profesionálem“ (na rozdíl od spotřebitele, kterého zákon mnohem více chrání), je e-shopařům ponechána velká volnost při úpravě vzájemných práv a povinností.

V obchodních podmínkách pro velkoobchod lze upravit např.:

  • Zpoplatnění možnosti odstoupit od smlouvy. Ze zákona mohou od smlouvy uzavřené prostřednictvím e-shopu odstoupit pouze spotřebitelé, podnikatelům tedy lze tuto možnost nabídnout za poplatek odvozený od ceny zboží;
  • Stanovení smluvních úroků z prodlení při prodlení s úhradou kupní ceny;
  • Stanovení smluvních pokut za porušení smlouvy;
  • Neposkytování záruky za jakost;
  • Sjednání rozhodčí doložky pro řešení sporů ze smlouvy, a další.

Doporučení pro eshopy s velkoobchodním modelem

Pokud prostřednictvím svého e-shopu provozujete také velkoobchodní model prodeje, doporučujeme v obchodních podmínkách minimálně rozlišovat „podnikatele“ a „spotřebitele“ a určit, která ustanovení se pro danou skupinu použijí. Nejvhodnější a v praxi nejpřehlednější je ovšem mít dvě verze obchodních podmínek.

Tato dvojí úprava provozovateli e-shopu zajistí výhodnější pozici a více možností a práv, a to jak vůči spotřebitelům, tak velkoobchodním partnerům. Navíc některá ustanovení, která jsou popsána výše jako vhodná do velkoobchodních podmínek, znamenají přímé porušení spotřebitelských práv. Sloučení obchodních podmínek k oběma modelům prodeje do jednoho dokumentu bez zřetelného oddělení proto může způsobovat neúmyslné porušení zákona ze strany prodávajícího.

Obchodní podmínky jsou základním právním dokumentem, který upravuje vzájemná práva a povinnosti mezi prodávajícím a kupujícím. Obsah obchodních podmínek musí odpovídat zákonu. Každý provozovatel e-shopu musí zveřejnit své obchodní podmínky tak, aby se s nimi kupující prokazatelně seznámil, ještě než uzavře smlouvu – jedná se o právní povinnost.

Jak upravuje zákon obchodní podmínky?

Právní předpisy (zejména občanský zákoník a zákon o ochraně spotřebitele) vymezují náležitosti obchodních podmínek, tedy to, co musí obchodní podmínky obsahovat.

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, provedl řadu významných změn, které se dotkly také provozovatelů e-shopů. Pro každého e-shopaře tato změna de facto znamenala nutnost revize obchodních podmínek. Veškeré obchodní podmínky vytvořené před rokem 2014 se tak dostaly do rozporu se zákonem.

V některých případech došlo např. ke změně zákonných lhůt (nejdůležitější je zkrácení lhůty pro vrácení peněz při odstoupení od smlouvy z 30 na 14 dnů), proto by postup podle neaktualizovaných obchodních podmínek mohl znamenat porušení zákonných práv spotřebitele. Prodejce se tím vystavuje riziku sankcí od ČOI.

Co musí být v obchodních podmínkách

Provozovatel e-shopu musí zajistit, aby jeho obchodní podmínky obsahovaly především veškeré níže uvedené náležitosti předepsané občanským zákoníkem.

Vzhledem k vysokému počtu povinných bodů je pro přehlednost rozdělujeme do několika skupin (zákon žádné takové členění neobsahuje, vycházíme ze své praxe). V přehledu uvádíme pouze nejdůležitější body a dále body, ve kterých se prodejci nejčastěji dopouští chyb.

1.    Body týkající se obchodních podmínek a kupní smlouvy jako takové

  • Údaje o prodávajícím (identifikace, kontaktní údaje atd.).
  • Určení vztahu kupní smlouvy a obchodních podmínek. Aby se správně uplatnily, musí být obchodní podmínky součástí kupní smlouvy.
  • Údaje, ve kterém jazyce lze uzavřít smlouvu. Zpravidla půjde o češtinu, ale může jím být i slovenština nebo například angličtina.
  • Popis, jak lze uzavřít kupní smlouvu (možnosti nákupu, povinná či nepovinná registrace, potvrzovací emaily, atd.). Tento bod je velice důležitý s ohledem na případná storna objednávek, odstoupení od smlouvy nebo reklamaci!
  • Mechanismus zasílání VOP. Zasílání obchodních podmínek spotřebitelům (nejčastěji e-mailem) je nová povinnost dle občanského zákoníku, která je často opomíjena.
  • Údaje o možnostech zjištění a opravování chyb v procesu před podáním objednávky. I v tomto případě se jedná o zákonnou povinnost!

2.    Body týkající se přímo prodeje zboží či poskytování služeb

V praxi jde o nejdůležitější a ze strany ČOI nejčastěji kontrolovaná ustanovení obchodních podmínek, zejména ve vztahu ke správnému uvedení ceny a právu spotřebitele na odstoupení od smlouvy.

  • Označení zboží/služeb, které v e-shopu prodáváte, včetně uvedení základní charakteristiky.
  • Údaje o nákladech spojených s koupí zboží přes e-shop, tj. o:
    • ceně zboží/služeb včetně všech daní a poplatků (důležité jsou například tzv. poplatky za recyklaci podle zákona č. 185/2001 Sb. při prodeji elektrozařízení);
    • nákladech na dodání (včetně množstevních slev a dodání zdarma při objednávce nad určitý limit);
    • nákladech na prostředky komunikace na dálku, které obvykle hradí kupující; náklady je nutné uvést zvlášť, pokud je např. volání na telefonní linku zpoplatněno zvláštní sazbou.
  • Platební a dodací podmínky, včetně postupu při nepřevzetí zboží kupujícím. Určení postupu při nepřevzetí zboží (vždy v zákonem stanovených mezích) je velice důležité a v praxi zde vznikají četné spory se spotřebiteli.
  • Poučení o možnosti odstoupení od smlouvy (kdy odstoupit nelze, podmínky, lhůty pro odstoupení a vrácení zboží, vzorový formulář, atd.). Důležitý je údaj, že v případě odstoupení od smlouvy nese náklady s navrácením zboží spotřebitel; pokud takový údaj chybí, náklady by nesl prodávající.
  • Náležitosti reklamace (uplatnění práv z vadného plnění). Při reklamaci je klíčové dodržení zákonného postupu, který je stanoven v občanském zákoníku a zákoně o ochraně spotřebitele, a to včetně určení toho, kdy má spotřebitel nárok na výměnu zboží a kdy na vrácení peněz.
  • Jednou z nejčastějších chyb provozovatelů e-shopů je to, že ve svých obchodních podmínkách zavádí pro spotřebitele smluvní pokuty, například za odstoupení od smlouvy nebo za nepřevzetí zboží. Upozorňujeme, že ve všech těchto případech se jedná o zcela zásadní rozpor se zákonem, za který ČOI vždy ukládá pokuty.

3.    Ostatní body týkající se smluvního vztahu a užívání webového rozhraní

  • Údaj o tom, zda bude uzavřená smlouva uložena prodávajícím a zpřístupněna spotřebiteli.
  • Údaje o způsobu mimosoudního řešení případných sporů a informace o tom, zda se lze obrátit na orgán dohledu či na příslušný správní úřad. Upozorňujeme, že v obchodních podmínkách nelze platně sjednat rozhodčí doložku!
  • Údaje, které se týkají ochrany osobních údajů. V této souvislosti je nutné prověřit, zda je prodávající řádně registrován jako zpracovatel osobních údajů. Registrace není povinná vždy, ale vzhledem k častému rozesílání reklam a obchodních nabídek ji zpravidla doporučujeme. Registrace je zdarma a lze ji vyřídit online, proto nepředstavuje pro prodávajícího žádnou finanční ani administrativní zátěž.
  • Informace, které se týkají funkčnosti a užívání webového rozhraní, včetně ochrany autorských práv k obsahu webových stránek. To je důležité pro předcházení neoprávněnému kopírování e-shopu nebo jeho části.
  • Určení rozhodného práva, kterým se smlouva a vztahy z ní budou řídit (uplatní se v případě, že kupujícím je zahraniční osoba). Tímto rozhodným právem zpravidla bude české právo. Volbou rozhodného práva však nikdy nemůže utrpět ochrana spotřebitele.

Všechny povinné body, které eshopaři musí uvádět v obchodních podmínkách si můžete také stáhnout v PDF, a to na stránkách advokátní kanceláře v článku:

22 informací, které musí musí obchodní podmínky dle zákona obsahovat

Speciální úprava v obchodních podmínkách

Některé zboží či služby mohou vyžadovat speciální úpravu v obchodních podmínkách. Předem si ověřte, zda právní předpisy neregulují Vámi prodávané zboží/službu speciálními ustanoveními, například zvláštní povinností ověřit věk kupujícího. Toto se týká např. prodeje elektronických cigaret, alkoholu, určitých druhů potravin, zboží a technologií dvojího užití atd.

Je nutné mít na paměti, že distanční prodej některých výrobků je zakázán úplně nebo je možný pouze omezeně (typicky zbraně a střelivo).

Důležité je také rozlišovat obchodní model Vašeho e-shopu, tedy, zda se jedná o maloobchod či velkoobchod (viz níže). Díky tomuto rozlišení lze obchodní podmínky přizpůsobit ve Váš prospěch (získáte výhodnější postavení vůči spotřebitelům).

Česká inspekce pravidelně pokutuje e-shopy

Česká obchodní inspekce provádí pravidelné kontroly provozovatelů internetových obchodů. Při kontrolách se nejčastěji zaměřuje na informační povinnosti provozovatelů a dodržování právních předpisů v oblasti spotřebitelského práva. Pokuty udělené e-shopům při kontrolách přesahují každé tři měsíce pravidelně 1 milion korun. Jedná se o cca 60-70% e-shopů, u kterých je při kontrolách České obchodní inspekce odhaleno, že nedodržují zákonné požadavky na provozování internetového obchodu.

Znění obchodních podmínek e-shopu, které je v souladu s aktuálními právními předpisy, je základem pro to, aby návštěva úředníka ČOI proběhla bez potíží. Z praktického hlediska je dobré mít na paměti, že kontrola ze strany ČOI nebývá náhodná. ČOI zpravidla podniká kontrolu na základě oznámení zákazníka, který například nebyl spokojen s vyřízením své reklamace. To je třeba uvědomit si již v průběhu jednání se zákazníky. Pokud obchodní podmínky jsou v rozporu se zákonem, nebo jsou sice v souladu se zákonem, ale prodávající podle nich nepostupuje, je prakticky jisté, že inspektor pokutu udělí.

V dalším pokračování tohoto článku se budeme zabývat specifiky obchodních podmínek pro velkoobchod.

V tomto článku se budeme věnovat možnostem financování podnikatelské činnosti. Pozornost zaměříme především na podnikatelské úvěry a jejich specifika, našemu zájmu však neuniknou ani jiné způsoby, které podnikateli nabízí možnost financovat svou činnost z jiných než z vlastních zdrojů.

Podnikatel se k financování své podnikatelské činnosti z cizích zdrojů uchyluje nejčastěji v případě, kdy nemá dostatečné množství vlastního kapitálu potřebného k zahájení podnikání, kdy dočasně nedisponuje potřebným množstvím vlastního kapitálu, ale i z důvodu finanční výhodnosti cizího kapitálu; cizí kapitál je totiž v mnoha případech levnější než kapitál vlastní. Finanční trh pro takové případy nabízí podnikatelům velké množství finančních produktů, přičemž nelze jednoznačně vyzdvihnout jeden z nich před jiným. Vhodnost a výhodnost jednotlivých nabízených způsobů financování podnikatelské činnosti z cizích zdrojů je nutné posoudit individuálně dle zamýšleného účelu financování, požadované délky lhůty splatnosti poskytnutých finančních prostředků či dle nákladovosti jednotlivých způsobů financování.

Jednoznačně nejvíce využívaným způsobem financování podnikání z cizích zdrojů je podnikatelský úvěr poskytovaný bankami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké druhy podnikatelských úvěrů jsou podnikatelům k dispozici a jaké podmínky je nezbytné splnit pro to, aby byl úvěr podnikateli poskytnut.

Jednotlivé podnikatelské úvěry se od sebe odlišují 1) dobou splatnosti, 2) účelem, pro který jsou poskytovány, 3) svým příjemcem či 4) způsobem zajištění. Tato kritéria úvěry člení na úvěry:

  1. krátkodobé se splatností do 1 roku, střednědobé se splatností od 1 roku do 5 let a dlouhodobé se splatností nad 5 let
  2. provozní, kontokorentní a investiční
  3. poskytované drobným podnikatelům a živnostníkům, poskytované malým a středním firmám a poskytované středním a velkým firmám
  4. zajištěné a nezajištěné

V bankovním sektoru je dnes nejvíce používané členění dle účelu poskytnutí úvěru s tím, že se do něho promítají i ostatní kritéria. Proto i my z tohoto členění vyjdeme a jednotlivé druhy úvěrů budeme charakterizovat z tohoto hlediska.

Provozní úvěr slouží k financování každodenních provozních potřeb podnikatele, tj. především k nákupu zboží, materiálu nebo k financování pohledávek. Takový úvěr je nejčastěji poskytován jako krátkodobý či střednědobý, výjimečně jako dlouhodobý. Minimální výše úvěru se obvykle pohybuje v řádech stotisíců korun. Poskytnutí tohoto úvěru není vázáno na uvedení účelu jeho čerpání a k případnému zajištění většinou není nutná nemovitost. Další podmínky čerpání provozního úvěru, především výše úrokové sazby a poplatek za vyřízení úvěru, jsou stanoveny individuálně a odvíjí se především od bonity podnikatele, jemuž je tento typ úvěru poskytnut.

Kontokorentní úvěr je poskytován k běžnému účtu vedenému u banky poskytující tento úvěr a podnikateli umožňuje čerpání finančních prostředků pro případ, že se zůstatek na jeho bankovním  účtu ocitne na nule. Kontokorentní úvěr představuje finanční rezervu podnikatele a slouží především k financování nenadálých finančních výkyvů. Kontokorentní úvěr je poskytován zpravidla jako krátkodobý a často je podmíněn tím, že podnikatel je povinen jednou za určité časové období dorovnat finanční prostředky na svém účtu do plusového stavu. Maximální výše úvěru se nejčastěji stanovuje podle výše ročního obratu peněžních prostředků nacházejících se na účtu podnikatele a podle jeho bonity a obvykle se pohybuje v řádu statisíců korun. Při nižším úvěrovém rámci většinou není nutné zajištění, pokud však je vyžadováno, zřídkakdy půjde o nemovitost. Výhodou kontokorentního úvěru je skutečnost, že úroky se platí pouze za částku, kterou podnikatel skutečně čerpal, a to jen po dobu, kdy k čerpání takových finančních prostředku došlo.

Investiční úvěr je určen k financování hmotného i nehmotného investičního majetku podnikatele. Je poskytován jako střednědobý nebo dlouhodobý. Investiční úvěr je většinou poskytován jako úvěr účelový, tzn., že podnikatel musí uvést, jaký konkrétní investiční majetek bude úvěrem financován, a poskytnuté prostředky pak musí použít pouze na financování uvedeného majetku, tedy za uvedeným účelem. Poskytnutí tohoto úvěru je také velice často podmíněno zajištěním, nejčastěji ve formě zástavního práva k nemovitosti, směnky nebo ručení ze strany třetí osoby. Další podmínky čerpání investičního úvěru, zejména výše úrokové sazby a poplatek za vyřízení úvěru, jsou stejně jako u provozního úvěru stanoveny individuálně, rozdílem je, že se odvíjí nejen od bonity podnikatele, ale také od kvality podnikatelského záměru či způsobu zajištění.

Jak již bylo uvedeno, výše úrokových sazeb jednotlivých úvěrů se nejčastěji stanovují individuálně dle bonity podnikatele, který o úvěr žádá, a úrovně zajištění úvěru. Obecně je však možné říci, že nejnižší úrokové sazby mají investiční úvěry, nejvyšší lze najít u úvěrů kontokorentních.

Jaké podmínky musí být splněny, aby byl podnikateli úvěr poskytnut?

Podmínky poskytnutí úvěru se liší dle druhu požadovaného úvěru a dle konkrétní banky, kterou podnikatel o úvěr žádá. Nejčastěji vyžadované podmínky, na jejichž splnění trvá většina bank, jsou:

  • trvalé bydliště (FO) a sídlo firmy (PO) v České republice
  • nejméně dvě ukončená daňová období
  • kladný výsledek hospodaření
  • bezdlužnost vůči finančnímu úřadu, zdravotním pojišťovně a příslušné správě sociálního zabezpečení
  • podnikatel nesmí být likvidaci či v insolvenčním řízení
  • předložení podnikatelského záměru
  • v případě investičních úvěrů určité procento z vlastních zdrojů
  • udání účelu půjčky (investiční a některé provozní úvěry)
  • vedení účtu u dané banky (především kontokorentní, ale i jiné úvěry)

Pokud se jedná o posledně zmiňovanou podmínku, řada bank poskytnutí jiného než kontokorentního úvěru touto skutečností nepodmiňuje, ovšem fakt, zda žadatel má či nemá účet vedený u této banky je velice často zohledňován při rozhodování o poskytnutí úvěru. Účet vedený u poskytující banky této bance totiž poskytuje vyšší povědomí o finanční situaci podnikatele, což z jejího pohledu snižuje rizikovost poskytnutí úvěru.

Některé další způsoby financování podnikatelské činnosti

Financování prostřednictvím úvěrů však není jedinou možností, kterou podnikatelé mohou využít. Nezbytný kapitál je možné získat mimo jiné také prostřednictvím finančního leasingu, faktoringu či neúčelové podnikatelské hypotéky.

Velice často využívaným způsobem financování podnikatelské činnosti je finanční leasing. Leasing má však oproti úvěrům omezené použití, hodí se především na financování investic do automobilů, strojů či jiných obdobných zařízení. Finanční leasing lze charakterizovat jako dlouhodobý pronájem automobilu, stroje a či jiného obdobného zařízení s možností jeho odkoupení po ukončení leasingové smlouvy. Nevýhodou oproti úvěrům je fakt, že předmět finančního leasingu není až do doby skončení leasingu ve vlastnictví podnikatele, ale ve vlastnictví leasingové společnosti. Podnikatel se tak stává vlastníkem věci až po splacení všech leasingových splátek. Úvěr naopak podnikateli nebrání nabýt do vlastnictví věc, kterou pořídil za prostředky čerpané z tohoto úvěru. Výhodou leasingu je však skutečnost, že do doby splacení automobilu, stroje nebo jiného obdobného zařízení leasingová společnost zajišťuje jeho pojištění, povinné ručení, popř. další služby spojené s jeho provozem.

Dalším specifickým způsobem financování podnikatele je faktoring. Faktoring spočívá v tom, že podnikatel (dodavatel) prodá svou krátkodobou pohledávku, která mu vznikla v obchodním styku prodejem zboží nebo služeb jiné osobě (odběratel), faktoringové společnosti (nejčastěji banka). Podnikatel získá finanční prostředky potřebné k podnikatelské činnosti, aniž by musel čekat na splatnost postoupené pohledávky, a faktoringová společnost se stává oprávněným z této pohledávky, takže inkasuje peníze představující plnění z pohledávky. Pokud je navíc ve faktoringové smlouvě vyloučen regres proti podnikateli, nenese podnikatel riziko nesplacení pohledávky, tzn., že faktoringová společnost nemůže vůči podnikateli uplatnit žádné nároky spojené s neplněním odběratele, následky neplnění nese sama. Podnikatel tak nejen získá potřebný kapitál, ale zároveň se zbaví starosti o možné budoucí neplnění pohledávky.

Posledním zmiňovaným způsobem financování podnikání je neúčelová podnikatelská hypotéka. Ač je hypotéka ve své podstatě úvěrem, vyznačuje se takovou mírou specifičnosti, že jej nelze zařadit ke klasickým úvěrům popsaným výše.

Charakteristickým znakem neúčelové podnikatelské hypotéky je libovolné využití poskytnutých finančních prostředků, tj. podnikatel může poskytnuté finanční prostředky použít za účelem realizace jakéhokoliv záměru dle svého uvážení.

Poskytnutí neúčelové podnikatelské hypotéky je ve většině případů podmíněno zajištěním ve formě zástavního práva k nemovitosti. Některé finanční instituce navíc požadují, aby se nemovitost nacházela na území ČR, aby jejich zástavní právo bylo 1. v pořadí, aby byla nemovitost pojištěná či aby byla ve vlastnictví podnikatele.

Doba splatnosti takové hypotéky obvykle činí desítky let, což umožňuje relativně nízké měsíční splátky, které výrazně nezatěžují peněžní tok podnikatele. Přitom je však podnikateli ponechána možnost splacení hypotéky před její splatností v případě, že má finanční prostředky k dispozici dříve. Minimální a maximální výše úvěru se u jednotlivých bank liší, přičemž maximální výše hypotéky bývá stanovena především hodnotou zastavené nemovitosti a schopností podnikatele splácet poskytnuté finance.

Největší výhodou neúčelové podnikatelské hypotéky oproti ostatním úvěrovým produktům pro podnikatele jsou nízké úrokové sazby pohybující se okolo 7%.  Nízké úrokové sazby si banky mohou dovolit díky kvalitnímu zajištění hypotéky ve formě zástavního práva k nemovitosti. U většiny neúčelových podnikatelských hypoték se výše úrokové sazby stanovuje individuálně a jde buď o pevnou úrokovou sazbu s různou fixací nebo o pohyblivou úrokovou sazbu skládající se nejčastěji ze sazby mezibankovního trhu PRIBOR nebo EURIBOR a marže odvozené od firemního rizika.

Příznivé jsou pro podnikatele žádajícího o poskytnutí neúčelové hypotéky také podmínky jejího poskytnutí, které jsou v mnoha případech nesrovnatelně jednodušší než podmínky získání klasického úvěru. Ve většině případů totiž k získání hypotéky postačí doložení daňového přiznání a ocenění zastavované nemovitosti.

Naopak nevýhodou neúčelové podnikatelské hypotéky je finanční spoluúčast podnikatele na financování své investice, protože banky hypotéky pro podnikatele financují zpravidla jen do 70 nebo 80 % odhadní ceny nemovitosti, jíž je úvěr zajištěn.

O jiných způsobech financování, jako je emise akcií a dluhopisů či využití investic od soukromých investorů nebo investičních společností pojednáme v dalším pokračování tohoto článku.

RANDOM POSTS

1757
Kde se sdružují firmy pro které není cizí slovo Zero Waste? Ekologická řešení? Řešení pro zamezení chudoby atd. ? V ČR existuje asociace CSR,...