Podnikatelské úvěry a financování

Podnikatelské úvěry a financování

V tomto článku se budeme věnovat možnostem financování podnikatelské činnosti. Pozornost zaměříme především na podnikatelské úvěry a jejich specifika, našemu zájmu však neuniknou ani jiné způsoby, které podnikateli nabízí možnost financovat svou činnost z jiných než z vlastních zdrojů.

Podnikatel se k financování své podnikatelské činnosti z cizích zdrojů uchyluje nejčastěji v případě, kdy nemá dostatečné množství vlastního kapitálu potřebného k zahájení podnikání, kdy dočasně nedisponuje potřebným množstvím vlastního kapitálu, ale i z důvodu finanční výhodnosti cizího kapitálu; cizí kapitál je totiž v mnoha případech levnější než kapitál vlastní. Finanční trh pro takové případy nabízí podnikatelům velké množství finančních produktů, přičemž nelze jednoznačně vyzdvihnout jeden z nich před jiným. Vhodnost a výhodnost jednotlivých nabízených způsobů financování podnikatelské činnosti z cizích zdrojů je nutné posoudit individuálně dle zamýšleného účelu financování, požadované délky lhůty splatnosti poskytnutých finančních prostředků či dle nákladovosti jednotlivých způsobů financování.

Jednoznačně nejvíce využívaným způsobem financování podnikání z cizích zdrojů je podnikatelský úvěr poskytovaný bankami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké druhy podnikatelských úvěrů jsou podnikatelům k dispozici a jaké podmínky je nezbytné splnit pro to, aby byl úvěr podnikateli poskytnut.

Jednotlivé podnikatelské úvěry se od sebe odlišují 1) dobou splatnosti, 2) účelem, pro který jsou poskytovány, 3) svým příjemcem či 4) způsobem zajištění. Tato kritéria úvěry člení na úvěry:

  1. krátkodobé se splatností do 1 roku, střednědobé se splatností od 1 roku do 5 let a dlouhodobé se splatností nad 5 let
  2. provozní, kontokorentní a investiční
  3. poskytované drobným podnikatelům a živnostníkům, poskytované malým a středním firmám a poskytované středním a velkým firmám
  4. zajištěné a nezajištěné

V bankovním sektoru je dnes nejvíce používané členění dle účelu poskytnutí úvěru s tím, že se do něho promítají i ostatní kritéria. Proto i my z tohoto členění vyjdeme a jednotlivé druhy úvěrů budeme charakterizovat z tohoto hlediska.

Provozní úvěr slouží k financování každodenních provozních potřeb podnikatele, tj. především k nákupu zboží, materiálu nebo k financování pohledávek. Takový úvěr je nejčastěji poskytován jako krátkodobý či střednědobý, výjimečně jako dlouhodobý. Minimální výše úvěru se obvykle pohybuje v řádech stotisíců korun. Poskytnutí tohoto úvěru není vázáno na uvedení účelu jeho čerpání a k případnému zajištění většinou není nutná nemovitost. Další podmínky čerpání provozního úvěru, především výše úrokové sazby a poplatek za vyřízení úvěru, jsou stanoveny individuálně a odvíjí se především od bonity podnikatele, jemuž je tento typ úvěru poskytnut.

Kontokorentní úvěr je poskytován k běžnému účtu vedenému u banky poskytující tento úvěr a podnikateli umožňuje čerpání finančních prostředků pro případ, že se zůstatek na jeho bankovním  účtu ocitne na nule. Kontokorentní úvěr představuje finanční rezervu podnikatele a slouží především k financování nenadálých finančních výkyvů. Kontokorentní úvěr je poskytován zpravidla jako krátkodobý a často je podmíněn tím, že podnikatel je povinen jednou za určité časové období dorovnat finanční prostředky na svém účtu do plusového stavu. Maximální výše úvěru se nejčastěji stanovuje podle výše ročního obratu peněžních prostředků nacházejících se na účtu podnikatele a podle jeho bonity a obvykle se pohybuje v řádu statisíců korun. Při nižším úvěrovém rámci většinou není nutné zajištění, pokud však je vyžadováno, zřídkakdy půjde o nemovitost. Výhodou kontokorentního úvěru je skutečnost, že úroky se platí pouze za částku, kterou podnikatel skutečně čerpal, a to jen po dobu, kdy k čerpání takových finančních prostředku došlo.

Investiční úvěr je určen k financování hmotného i nehmotného investičního majetku podnikatele. Je poskytován jako střednědobý nebo dlouhodobý. Investiční úvěr je většinou poskytován jako úvěr účelový, tzn., že podnikatel musí uvést, jaký konkrétní investiční majetek bude úvěrem financován, a poskytnuté prostředky pak musí použít pouze na financování uvedeného majetku, tedy za uvedeným účelem. Poskytnutí tohoto úvěru je také velice často podmíněno zajištěním, nejčastěji ve formě zástavního práva k nemovitosti, směnky nebo ručení ze strany třetí osoby. Další podmínky čerpání investičního úvěru, zejména výše úrokové sazby a poplatek za vyřízení úvěru, jsou stejně jako u provozního úvěru stanoveny individuálně, rozdílem je, že se odvíjí nejen od bonity podnikatele, ale také od kvality podnikatelského záměru či způsobu zajištění.

Jak již bylo uvedeno, výše úrokových sazeb jednotlivých úvěrů se nejčastěji stanovují individuálně dle bonity podnikatele, který o úvěr žádá, a úrovně zajištění úvěru. Obecně je však možné říci, že nejnižší úrokové sazby mají investiční úvěry, nejvyšší lze najít u úvěrů kontokorentních.

Jaké podmínky musí být splněny, aby byl podnikateli úvěr poskytnut?

Podmínky poskytnutí úvěru se liší dle druhu požadovaného úvěru a dle konkrétní banky, kterou podnikatel o úvěr žádá. Nejčastěji vyžadované podmínky, na jejichž splnění trvá většina bank, jsou:

  • trvalé bydliště (FO) a sídlo firmy (PO) v České republice
  • nejméně dvě ukončená daňová období
  • kladný výsledek hospodaření
  • bezdlužnost vůči finančnímu úřadu, zdravotním pojišťovně a příslušné správě sociálního zabezpečení
  • podnikatel nesmí být likvidaci či v insolvenčním řízení
  • předložení podnikatelského záměru
  • v případě investičních úvěrů určité procento z vlastních zdrojů
  • udání účelu půjčky (investiční a některé provozní úvěry)
  • vedení účtu u dané banky (především kontokorentní, ale i jiné úvěry)

Pokud se jedná o posledně zmiňovanou podmínku, řada bank poskytnutí jiného než kontokorentního úvěru touto skutečností nepodmiňuje, ovšem fakt, zda žadatel má či nemá účet vedený u této banky je velice často zohledňován při rozhodování o poskytnutí úvěru. Účet vedený u poskytující banky této bance totiž poskytuje vyšší povědomí o finanční situaci podnikatele, což z jejího pohledu snižuje rizikovost poskytnutí úvěru.

Některé další způsoby financování podnikatelské činnosti

Financování prostřednictvím úvěrů však není jedinou možností, kterou podnikatelé mohou využít. Nezbytný kapitál je možné získat mimo jiné také prostřednictvím finančního leasingu, faktoringu či neúčelové podnikatelské hypotéky.

Velice často využívaným způsobem financování podnikatelské činnosti je finanční leasing. Leasing má však oproti úvěrům omezené použití, hodí se především na financování investic do automobilů, strojů či jiných obdobných zařízení. Finanční leasing lze charakterizovat jako dlouhodobý pronájem automobilu, stroje a či jiného obdobného zařízení s možností jeho odkoupení po ukončení leasingové smlouvy. Nevýhodou oproti úvěrům je fakt, že předmět finančního leasingu není až do doby skončení leasingu ve vlastnictví podnikatele, ale ve vlastnictví leasingové společnosti. Podnikatel se tak stává vlastníkem věci až po splacení všech leasingových splátek. Úvěr naopak podnikateli nebrání nabýt do vlastnictví věc, kterou pořídil za prostředky čerpané z tohoto úvěru. Výhodou leasingu je však skutečnost, že do doby splacení automobilu, stroje nebo jiného obdobného zařízení leasingová společnost zajišťuje jeho pojištění, povinné ručení, popř. další služby spojené s jeho provozem.

Dalším specifickým způsobem financování podnikatele je faktoring. Faktoring spočívá v tom, že podnikatel (dodavatel) prodá svou krátkodobou pohledávku, která mu vznikla v obchodním styku prodejem zboží nebo služeb jiné osobě (odběratel), faktoringové společnosti (nejčastěji banka). Podnikatel získá finanční prostředky potřebné k podnikatelské činnosti, aniž by musel čekat na splatnost postoupené pohledávky, a faktoringová společnost se stává oprávněným z této pohledávky, takže inkasuje peníze představující plnění z pohledávky. Pokud je navíc ve faktoringové smlouvě vyloučen regres proti podnikateli, nenese podnikatel riziko nesplacení pohledávky, tzn., že faktoringová společnost nemůže vůči podnikateli uplatnit žádné nároky spojené s neplněním odběratele, následky neplnění nese sama. Podnikatel tak nejen získá potřebný kapitál, ale zároveň se zbaví starosti o možné budoucí neplnění pohledávky.

Posledním zmiňovaným způsobem financování podnikání je neúčelová podnikatelská hypotéka. Ač je hypotéka ve své podstatě úvěrem, vyznačuje se takovou mírou specifičnosti, že jej nelze zařadit ke klasickým úvěrům popsaným výše.

Charakteristickým znakem neúčelové podnikatelské hypotéky je libovolné využití poskytnutých finančních prostředků, tj. podnikatel může poskytnuté finanční prostředky použít za účelem realizace jakéhokoliv záměru dle svého uvážení.

Poskytnutí neúčelové podnikatelské hypotéky je ve většině případů podmíněno zajištěním ve formě zástavního práva k nemovitosti. Některé finanční instituce navíc požadují, aby se nemovitost nacházela na území ČR, aby jejich zástavní právo bylo 1. v pořadí, aby byla nemovitost pojištěná či aby byla ve vlastnictví podnikatele.

Doba splatnosti takové hypotéky obvykle činí desítky let, což umožňuje relativně nízké měsíční splátky, které výrazně nezatěžují peněžní tok podnikatele. Přitom je však podnikateli ponechána možnost splacení hypotéky před její splatností v případě, že má finanční prostředky k dispozici dříve. Minimální a maximální výše úvěru se u jednotlivých bank liší, přičemž maximální výše hypotéky bývá stanovena především hodnotou zastavené nemovitosti a schopností podnikatele splácet poskytnuté finance.

Největší výhodou neúčelové podnikatelské hypotéky oproti ostatním úvěrovým produktům pro podnikatele jsou nízké úrokové sazby pohybující se okolo 7%.  Nízké úrokové sazby si banky mohou dovolit díky kvalitnímu zajištění hypotéky ve formě zástavního práva k nemovitosti. U většiny neúčelových podnikatelských hypoték se výše úrokové sazby stanovuje individuálně a jde buď o pevnou úrokovou sazbu s různou fixací nebo o pohyblivou úrokovou sazbu skládající se nejčastěji ze sazby mezibankovního trhu PRIBOR nebo EURIBOR a marže odvozené od firemního rizika.

Příznivé jsou pro podnikatele žádajícího o poskytnutí neúčelové hypotéky také podmínky jejího poskytnutí, které jsou v mnoha případech nesrovnatelně jednodušší než podmínky získání klasického úvěru. Ve většině případů totiž k získání hypotéky postačí doložení daňového přiznání a ocenění zastavované nemovitosti.

Naopak nevýhodou neúčelové podnikatelské hypotéky je finanční spoluúčast podnikatele na financování své investice, protože banky hypotéky pro podnikatele financují zpravidla jen do 70 nebo 80 % odhadní ceny nemovitosti, jíž je úvěr zajištěn.

O jiných způsobech financování, jako je emise akcií a dluhopisů či využití investic od soukromých investorů nebo investičních společností pojednáme v dalším pokračování tohoto článku.